Škodlivost vodní dýmky. Jak to doopravdy je?

Nacházíme se v moderní době, kdy je trendem zdravý životní styl. To je v zásadě dobrý vývoj a můžeme být jenom vděční za takový postup společnosti.

Tomuto trendu se samozřejmě přizpůsobují i mnohá média a influenceři a na jeho vlně pak bojují za cokoliv, co se této novodobé společnosti může byť jen trochu zdát nezdravé.

Jedním z aktuálních trendů je pak boj s vodními dýmkami. Z tohoto se pomalu stává novodobý hon na čarodějnice – a to v celém smyslu tohoto spojení.

Jak je to myšleno? On totiž dav pranýřuje všechno, co je s kouřením spojené a vždy si najde vlastní argumenty, aniž by byl ochoten cokoliv otevřeně diskutovat. Napsat tak někde, že kouření vodních dýmek je z principu rozdílné od kouření cigaret se nyní prakticky rovná veřejné sebevraždě.

Trend hovoří jasně – kouření je špatné a platí to pro všechny způsoby kouření! A popravdě se ani není čemu divit. U cigaret totiž probíhal boj s tímto průmyslem opravdu dlouho a musel se opřít o množství studií, a hlavně reálných důkazů, než začal v nové generaci přesvědčovat masu.

Po usilovném boji s větrnými mlýny se podařilo společnosti nemožné a obecné vnímání se obrátilo proti kuřákům. V rámci dílčích úspěchů bylo již jen otázkou času, kdy se prakticky zfanatizovaná společnost dostane k vodním dýmkám, jako další metě svého boje.

A k vodním dýmkám se dostává právě na vrcholu boje s kuřáckým průmyslem, a tak s klapkami na očích nyní vychází jeden článek za druhým k dehonestaci tohoto odvětví. Kdo by si přeci v nynější době dovolil jít proti trendu a zkusil se opravdu zamyslet nad celým tématem od začátku do konce?

To se opravdu rovná již zmíněné společenské sebevraždě…

Rozhodl jsem se tedy spáchat společenskou sebevraždu a pustit se proti větrným mlýnům. Stojím si totiž za tím, že vodní dýmka není tak škodlivá, jak se tvrdí.

Proč si to myslím? Nynější trend totiž vede k tomu, že se v klíčových studiích a článcích využívají citace vytržené z kontextu, odkazy na nesouvisející data a v nejlepších případech spíše poukazují na nesprávné užívání vodní dýmky a její dopady. Tyto nepřesnosti spustily nezastavitelnou lavinu článků odsuzujících užívání vodních dýmek.

Dalo by se říci, že celý tento hon na vodní dýmky začal studií US American University of Beirut, kde za využití vyvinutého standardizovaného robotického kouření udělali základní měření [1]. Pojďme si jej jednoduše rozebrat.

Přístup k samotnému měření je relativně dobrým základem pro výchozí orientaci. Problémem u vodní dýmky je ale rozdílný přístup v její samotné přípravě, obsluze, využití jednotlivých produktů a v neposlední řadě i v samotném kouření.

U cigarety je tak měření relativně stabilní a simulované potáhnutí (pro měření strojně nastaveno na 35ml kouře jednou za minutu po dobu cca 6 minut) přibližně odpovídá realitě.

Nastavení parametrů pro kouření vodní dýmky ale již tolik realitu nereflektuje – 530ml potah kouře (cca 3s) každých 17s po dobu 60 minut. To možná nepůsobí přehnaným dojmem, ale ani zdaleka to neodpovídá běžnému chování dýmkaře při kouření vodní dýmky a my si postupně vysvětlíme proč.

Již samotná frekvence totiž realitu moc neodráží. Představte si, že sedíte v čajovně u dýmky a s někým diskutujete o nějakém zajímavém tématu. V rámci kouření si dýmku třeba střídáte, občas se potřebujete napít, někam si odskočit nebo se zaberete do diskuze. V rámci celého rituálu navíc většinou budete mít několikrát výměnu uhlíků. A to jsou pouze některé z faktorů.

Další věcí je pak samotné vybavení. U cigarety je relativně jednoduché udělat příkladný test. Cigareta je prostě cigareta a testujete pouze jednotlivé značky. Simulace je celkem prostá.

U vodní dýmky Vám však výsledek ovlivňuje mnoho dalších faktorů. Od použitého tabáku, způsobu jeho nabití, zvolené korunky až po použitý management tepla (HMS, alobal…) nebo uhlí.

Pro náš diskutovaný případ bylo využito nepřírodního uhlí, které leželo na korunce s alobalem v přímém stykem s tabákem po celou dobu testu.

Samotný výsledek testu se zaměřuje hlavně na objem přijímaného kouře a ten je logicky rámcově vyšší (dle použité zdrojové studie se v titulcích používají násobky jako 100 – 500x vyšší objem vdechnutého kouře u vodní dýmky než v cigaretě).

V principu pak toto tvrzení není (s ohledem na vstupní parametry, které jsme si již ale také vyvrátili) úplně klamné a nejde ho rozporovat. Problém je, že většina médií si toto číslo vytrhne z kontextu a automaticky tak zhodnotí, že osoba kouřící vodní dýmku tak logicky vstřebá 100 – 500x vyšší obsah škodlivin. Ale jak to s tím kouřem vlastně je?

Nejzásadnějším faktorem, který je obecně přehlížen, je obsah kouře samotného, hlavně hojně skloňovaného dehtu obsaženého v něm. Že je cigaretový kouř škodlivý se podařilo prokázat mnohými testy a postupně se vědci rozbory dobrali až k cca 4.700 chemikáliím, které obsahuje [1].

Méně známým faktem pak ale je, že v kouři vodní dýmky bylo těchto složek identifikováno pouze 142 [1].

Zásadní je také teplota. U cigarety se totiž pohybujeme kolem 800-900°C v porovnání s teplotou tabáku 100-200°C u vodní dýmky. Vodní dýmka totiž tabák zahřívá nepřímo a dochází tak pouze k vaporizaci. Dým samotný pak z velké části tvoří voda a glycerin, jež jsou biologicky neaktivní.

Již z tohoto jednoduchého základního porovnání musí být i laikům jasné, že se zde bavíme o výrazně rozdílných záležitostech.

Často skloňované tvrzení odpůrců vodních dýmek říká, že na základě vyššího objemu kouře také přijímáte vyšší dávku nikotinu a podstupujete tak vysoké riziko závislosti (kouř obsahuje 6x více nikotinu Státní Zdravotní Ústav [2]).

Na potvrzení tohoto tématu se zaměřila jedna ze studií, která porovnala příjem látek ze 3 vodních dýmek za den oproti 11 cigaret (13 osob se pro porovnání účastnilo obou způsobů kouření). I přes nikterak moderní vybavení a postup přípravy vodní dýmky (klasický alobal, nepřírodní uhlí) jsou naměřené hodnoty překvapivé.

I při vykouření 3 vodních dýmek po sobě byl celkově přijmutý nikotin výrazně nižší než z 11 cigaret [3]. Vznik závislosti na nikotinu ve spojitosti s vodní dýmkou se nepodařilo zatím prokázat žádné ze studií, které se na toto téma zaměřily [1].

Dalším diskutovaným strašákem je koncentrace oxidu uhelnatého (CO) při kouření vodní dýmky. Toto tvrzení je doloženo mnohým měřením a je ve skrze pravdivé [1, 3]. Je ale nutno si uvědomit, jak celý proces probíhá a kde tento plyn vzniká.

Problémem je totiž samotné uhlí. Při jeho spalování totiž vzniká většina CO a také všech ostatních naměřených škodlivých látek (až 90 % [1]). Naměřené hodnoty a styl příjmu tohoto plynu pak lze velmi dobře přirovnat ke grilování na klasickém dřevěném uhlí [1], z čehož můžeme vycházet i u doporučení pro prevenci dopadů tohoto plynu na zdraví:

• Používejte vždy přírodní uhlí vysoké kvality (čistoty)
• Uhlí musí být vždy dobře rozpálené ze všech stran
• Celá místnost (hlavně prostor rozpalování uhlí samotného) musí být dobře větraná

S ohledem na uhlí, jakožto původce 90 % škodlivin celkově, je žádoucí toto co nejvíce separovat od tabáku. Největším přínosem v této věci se tak jeví Kaloud Lotus – tzv. Heat Management System a jeho napodobeniny, které více oddělují uhlíky od tabáku samotného a pomáhá tak výrazně omezovat propadání částeček uhlí do tabáku. I přes výraznou pomoc tohoto systému však Kaloud Lotus úplně nezabrání průchodu složkám, které se z uhlí odpařují a jež jsou poté potahovány skrze tabák.

Reálný vliv dlouhodobého pravidelného kouření vodních dýmek se pokoušela určit studie vydaná v roce 2008 [2]. Ta se zaměřila na přítomnost Carcino Embryonic Antigen (CEA) v těle kuřáka. Tato látka se bere jako jeden z indikátorů rizika vzniku rakoviny a její přítomnost ovlivňuje například kouření.

Studie byla provedena na 59 kuřácích vodních dýmek ve věku 20 – 80 let, jenž pravidelně kouřili vodní dýmku od 8 do 65 let. Pro porovnání konečných rozdílů sloužilo 36 nekuřáků.

Těchto 59 lidí bylo rozděleno do 3 skupin dle četnosti kouření vodních dýmek:

Celkový průměr CEA se u kuřáků vodních dýmek prakticky nelišil od nekuřáků, a byl tak násobně rozdílný oproti CEA naměřenému u kuřáků (3,58 ng/ml oproti 9,19 ng/ml). Je ale nutné zmínit, že skupina nejsilnějších kuřáků vodních dýmek již dosahovala v průměru zvýšených hodnot (5,11 ng/ml).

Co je důležité si uvědomit, s ohledem na stáří kuřáků a místo provedení studie (na kuřácích z Pákistánu), obsahuje jedna tamní dýmka celých 60-120g (1-2 chattak) tabáku a je kouřena na zastaralém vybavení (korunka chilam) s propadáváním popela. Většina starších kuřáků také kouřila dýmky bez melasy, jež se standardně vypařuje – např. Tombak.

S ohledem na toto jsou závěry velmi překvapivé a mohou sloužit k představě o možných dopadech moderního stylu kouření vodních dýmek, který je velmi rozdílný (typicky cca 15-20 gramů moderního čištěného tabáku a přírodní testované uhlí v moderním Heat management systému pro regulaci tepla).

Pár výroků

Tvrzení Státního Zdravotního Ústavu [4]:

Během jednoho posezení s vodní dýmkou se vytvoří průměrně 70 litrů kouře.

Při průměrném hodinovém posezení u vodní dýmky kuřák vdechne kuřák přibližně 100-200x více kouře než při vykouření jedné cigarety

• S ohledem na používané parametry pro měření objemu kouře je toto tvrzení pravdivé, ale opírá se o nereálný scénář (viz, kapitola 1 dýmka jako 100 (až 500) cigaret)

V souvislosti s použitým způsobem ohřívání tabáku a velikostí hořícího uhlíku se vytváří 30-100x více dehtu, 17-50x více oxidu uhelnatého a kouř obsahuje 6x více nikotinu

• Tvrzení je vytržené z kontextu a nebere obsah samotného objemu přijímaných škodlivých látek, který je skoro 40x vyšší u cigaret. Překvapivý je také velmi nízký příjem nikotinu, násobně nižším než u cigaret

Voda ve váze vodní dýmky dým především ochlazuje. I po průchodu vodou obsahuje kouř vysoké dávky jedovatých složek zahrnující oxid uhelnatý, těžké kovy a řadu látek vyvolávajících rakovinu

• Voda filtruje jednotlivé složky s účinností od 4,2 po 78,6 % s celkovou průměrnou účinností 38 % [2]. Překvapivá je značná redukce nikotinu a jeho nízká přítomnost v měření [3]. V kouři vodní dýmky pak bylo identifikováno pouze 142 škodlivých složek oproti více než 4700 u cigarety [1].

Běžně užívané zdroje žáru (uhlíky) které jsou aplikovány na tabák, pravděpodobně vedou ke zvýšení zdravotních rizik, protože jejich hořením se uvolňují do kouře toxické látky vč. těžkých kovů a CO.

• PRAVDA. Jedno z mála pravdivých tvrzení. Dle relevantních studií pochází až 90% naměřených škodlivin právě ze spalování uhlíkuů. Výsledek je srovnatelný s grilováním na dřevěném uhlí.

Sdílení náustku při kouření vodní dýmky představuje riziko přenosu infekčních chorob zahrnující tuberkulózu a infekční zánět jater

• PRAVDA. Ale je to podobné jako u sdílení čehokoliv. Pro zamezení přímého přenosu doporučujeme jednorázové náustky a ideálně samotnou dýmku pro každého kuřáka u stolu – jeden člověk na jednu dýmku.

Pasivní kouření směsi tabákového kouře a kouře z uhlíků z vodních dýmek je rizikové i pro nekuřáky

• Kouř z vodní dýmky obsahuje výrazné množství neškodného glycerinu a vody. Obsah škodlivých složek je násobně nižší než u kouře cigaretového. Pro snížení rizikovosti CO je pak vhodné větrání.

Pravidelné kouření vodní dýmky může vést ke vzniku závislosti na nikotinu

• Obsah Nikotinu v kouři vodní dýmky je výrazně nižší než u cigaret a nepodařilo se tak prokázat způsobení závislosti ani jednou z mnoha studií.

Žádnou studií tak nebylo prokázáno, že by přechod kouře přes vodu snižoval množství toxických látek a tím i nebezpečnost tohoto kouření. Ba naopak, průchod aerosolu přes vodu tuto směs ochlazuje a kuřák je tak schopný kouře inhalovat více a hlouběji do plic, čímž se může zvýšit vstřebávání nebezpečných látek do organismu (Hrubá, 2015).

• LEŽ. Voda filtruje jednotlivé složky s účinností od 4,2 po 78,6% s celkovou průměrnou účinností 38% [1]. Překvapivá je značná redukce nikotinu a jeho nízká přítomnost v měření [3].

Zdroje:

1. Public health intervention for narghile (hookah,shisha) use requires a radical critique of the related standardised smoking machine – Chaouachi, K. (2009)
2. Hookah smoking and cancer: carcinoembryonic antigen (CEA) levels in exclusive/ever hookah smokers – Harm Reduct J. (2008)
3. Comparison of nicotine and carcinogen exposure with water pipe and cigarette smoking – Peyton J. (2013)
4. Plakát varování před kouřením vodní dýmky. – Státní Zdravotní Ústav (2007)

Zdroj hookahweek.com